Zlatá legenda

Osvícená panna a mučednice Eurosia byla dcerou nejjasnějšího českého krále. Toto jméno, jehož význam je „dobrá růže“, přijala právě v okamžiku svého křtu. Jako by tímto jménem chtěla nebesa vyjádřit tělesnou krásu a vznešené ctnosti, které budou jednou zdobit malou princeznu.

Byla ještě takřka dítětem, když španělský král požádal Eurosii o ruku, s čímž český král souhlasil, potěšen osudem, který se usmál na jeho dceru.

Jak příslušelo královské krvi, která jí kolovala v žilách, budoucí španělská královna opouštěla svou vlast se vší nádherou a okázalostí a za všeobecného nadšení, doprovázena velmi pestrou družinou hodnostářů a šlechticů, kteří se jí snažili zmírnit nepohodlí dlouhé cesty, kterou měla podniknout. Projela Francií a přes pohoří nad Jacou dorazila do Aragonie.

A hle! Právě když královská družina kráčela jistým krokem a v radostném rozpoložení, Saracéni, nyní již páni téměř celého Španělska, se nebezpečně přiblížili s cílem zpustošit poslední pevnosti křesťanů. Krutí a barbarští Maurové zabíjeli, loupili a věznili Kristovy věrné již velmi blízko místa, kde se nacházela Eurosia.

A protože se poplašné zprávy o předzvěstech velkých pohrom krajem rychle šířily, byli také vznešení čeští poutníci brzy upozorněni na nebezpečí, které na ně číhalo. Nebylo času nazbyt. Svěřili proto své životy a svou čest do rukou Božích a utekli se ukrýt do nepřístupné jeskyně pod vrchol velmi vysoké hory v Pyrenejích, nedaleko vesnice Yebra de Basa. Věřili, že je toto místo dobře ochrání před Maury, a až nebezpečí pomine, budou se pak moci rozhodnout, zda pokračovat v cestě k setkání se španělským králem, nebo se navrátit zpět do Čech.

Setrvávali tam již mnoho dní a mučivá žízeň krutě vyčerpávala síly členů družiny princezny, která se stala španělskou královnou a kterou si Bůh vyvolil pro sebe, protože byl okouzlen jejími krásami. Eurosia, jata soucitem se svými společníky, vyšla z jeskyně a na její příkaz vytryskl pramen křišťálové vody, který nepřestává téci dodnes.

Jakési zrádné zavytí obrátilo zrak Maurů k Eurosii. Vrhli se za ní jako draví vlci za nevinnými kůzlátky. Jali se prohledávat hory a lesy, zkoumali údolí a rokle, slídili po vrcholcích i v propastech, až konečně, jistě ne bez ďáblovy pomoci, objevili dceru českého krále, schoulenou v šeru milosrdné jeskyně nad Yebrou.

Došlo k boji. Šlechetní a stateční Čechové prokázali, že jsou hodni důvěry, se kterou jim jejich panovník svěřil do péče a ochrany svoji krásnou dceru. Draze prodali své životy. Avšak podlehli náporu mnohem silnější a početnější přesily. Těch několik, kteří po boji zůstali naživu, bylo zajato a spoutáno řetězy.

Dobře o všem zpraveni Saracéni věděli, že Eurosia je královského původu a přišla se provdat za španělského krále, kterého drtivě porazili. Vyzývali Čechy, aby přijali Mohamedův zákon a nabízeli Eurosii korunu a manželské lože svého krále. Slibovali šťastný život plný poct, bohatství a rozkoší. Varovali je, že pokud se nezřeknou Krista, budou trpět nevýslovnými mukami a zemřou ohavnou ponižující smrtí.

Všechno to bylo marné. Ztepilí Čechové a Eurosia v jejich čele odvětili, že o jejich volbě není pochyb a že jsou připraveni snášet jakákoli muka, jakékoli mučednictví, jakoukoli smrt, než aby upadli do hrozného hříchu odpadlictví.

Uražený vůdce pak vymyslel strašlivý plán: nechat Eurosiiny společníky zabít a roztrhat na kusy. Pomyslel si, že ona, když zůstane osamocená, bezmocná, tak daleko od své vlasti, osiřelá, bez jakékoli pomoci a naděje, snadno přistoupí na jeho návrhy. A tak také učinil.

Před očima té, která se stala španělskou královnou, jeden po druhém padají čeští šlechticové a jejich těla jsou roztrhána na kusy. V horách okolo Yebry se věří, že před zraky světice zemřelo mučednickou smrtí devět společníků; jedním z nich byl její strýc, biskup Acisclo a dalším její bratr jménem Cornelio.

Eurosia tam stojí sama a roní horké slzy. Nastal čas pevně sepnout ruce a opustit skrýš. A tyran náhle mění svou zuřivost v laskavost a ujišťuje, že i on cítí bolest, která trýzní hruď panny.

A jemně, jako zkušený dvořan, ji bere za ruku a vede na vrchol hory, na krásnou louku, která, když svlékne svůj zimní háv, odívá se do královského zeleného pláště posetého květinami...

V luční idyle, jako pozorný milenec, klade k nohám Eurosie korunu, která zdobila jeho spánky. Stane se španělskou královnou, pokud se zřekne přísné nauky Kristovy, aby si vychutnala sladkost koránu. Jemnými a sladkými slovy jí vypráví o nádherných palácích z mramoru a hravých vodách, o měkkých pohovkách a brokátových polštářích, o množství hedvábí, vonných mastech a esencích, o snové hudbě a nebeských tancích...

Eurosia pláče. Hrůzostrašné krveprolití se jí znovu a znovu přehrává před očima, které ji pálí žalem a slzami.

Ne, nepřijímá. Duch svatý zažehl plamen božské lásky, který jí plápolá v srdci a její duši obdařil hradbami a cimbuřím svých nevýslovných darů.

„Ne!" vykřikne Eurosia a světlo úsměvu rozzáří její tvář. Tyran se vrací od zdvořilosti ke své zuřivosti, řve tisíce urážek a vyje tisíce výhrůžek, ale Eurosia je klidná a už nepláče. Louka posetá květinami je stále zelená, v tuto chvíli snad ještě zelenější a rozkvetlejší. A ona se směje radostí, která jí zaplavuje srdce, a z jejích rtů se chystá vyrazit kytice melodií.

„Jedna smrt je příliš málo na takovou drzost!", pomyslí si tyran. „Tvrdohlavost Panny je urážlivá!“

A nařizuje, aby ji roztrhali na kusy, stejně jako její krajany. Eurosia už o svou radost nepřijde. Nabízí katovi své paže, které uťaty u ramen okamžitě padají. Pak jí meč utíná nohy v kolenou. Ale tvář mučednice je stále víc okouzlující. Čtyři fontány na Eurosiině těle, otevřené mečem, zkrápí vznešenou zeleň louky květy rudých růží a anděl zpívá: "Pojď, vyvolená nevěsto, přijmi korunu, kterou ti připravil Pán. Též ti uděluje zvláštní milost, že kdykoli tě věřící budou prosit o déšť nebo o utišení bouří, jejich modlitba bude vyslyšena skrze tvé zásluhy a tvou přímluvu."

Nakonec Eurosia katovi pokorně nabízí svou krásnou hlavu a ta se skutálí do trávy, aby ji políbily stovky květů.

A když je již znetvořené tělo ponecháno napospas dravým ptákům a divoké zvěři, sestupují z nebe andělé, aby ho za zpěvu vítězných písní odnesli k pohřbení do jeskyně v Yebře.

Je nad veškerou pochybnost, že Bůh vykonal mnoho zázraků, aby vyzdvihl památku svaté Eurosie, která přišla do Španělska, aby se stala královnou, a která v Aragonii našla další korunu: korunu manželky Krále Slávy.

Jemu budiž čest a sláva na věky věků. Amen.

Legenda je převzata z časopisu
Argensola : revista del Instituto de Estudios Oscenses,
č. 24., rok 1955, Santa Eurosia, virgen y mártir,
A. D. Gudiol, strany 301-304
https://revistas.iea.es/index.php/ARG/issue/archive